Zpráva

Principy plánování rozvoje sociálních služeb

Principy metody plánování rozvoje sociálních služeb vyjadřují hodnoty, ke kterým je třeba se v praxi plánování rozvoje sociálních služeb vztahovat. Hodnoty zachycené v principech odlišují metodu plánování rozvoje sociálních služeb od jiných plánovacích postupů. Nově do sféry plánování sociálních služeb přináší:

  • důraz na aktivní roli uživatelů sociálních služeb a zastoupení jejich zájmu v procesu plánování,
  • zapojení širokého okruhu lidí a spolupracovníků do tvořivé práce,
  • opakované ověřování závěrů s přáním lidí,
  • důraz na vyjednávání a zplnomocnění veřejnosti kontrolovat postup rozhodování i uskutečňování.

Princip triády
V rámci procesu plánování spolu plánují a spolupracují minimálně tři strany: 1. uživatelé, 2. poskytovatelé, 3. zadavatelé.

Princip rovnosti

  1. Každý má právo starat se o věci veřejné a společné: Metoda plánování rozvoje sociálních služeb propojuje aktivitu občanů s rozhodováním na úřadě.
  2. Každý má právo se vyjádřitkaždý má právo mluvit: Je legitimní mluvit za sebe samotného i bez pověření, funkce či mandátu od zájmové skupiny.
  3. Nikdo nesmí být vylučován a diskriminován: Organizace a procesy komunitního plánování musí zajistit všem účastníkům rovnost postavení a hlasu v průběhu všech jednání. Jedině pak je možná spolupráce, při níž jsou ke společnému prospěchu využity jedinečné znalosti, zkušenosti, dovednosti a nakonec i formální a mocenská postavení jednotlivců.

Princip skutečných potřeb
Analýzy popisující stav sociálních služeb a jejich porovnání s normativy mohou být užitečnou pomůckou pro plánování rozvoje sociálních služeb. Nemohou však nahradit aktivní zjišťování skutečných potřeb všech zúčastněných stran.

Princip dohody
Výsledný plán je svého druhu smlouva, ve které se minimálně 3 strany (viz princip triády) navzájem zavazují ke spolupráci a součinnosti. Svobodný a informovaný souhlas musí být výsledkem svobodné rozpravy a demokratické spolupráce. Dohoda musí být nejen o záměrech, ale také o způsobu a postupu realizace odsouhlasených aktivit. V plánování má přednost souhlasné rozhodnutí – tj. "dokud nesouhlasí všichni, není odsouhlaseno nic". Hlasování je nouzový prostředek, jímž přiznáváme, že se neumíme dohodnout.

Princip "Vše je veřejné"
Plánování sociálních služeb se zabývá věcmi veřejnými. Informace o dění v něm jsou veřejně dostupné a jednání jsou otevřená. Informace o průběhu a výstupech plánování jsou veřejnosti aktivně předávány v průběhu celého procesu.

Princip dosažitelnosti řešení
Plánování sociálních služeb může být zaměřeno na jeden nebo více problémů v sociální oblasti. Šíře záběru musí být přiměřená místnímu společenství, jeho podmínkám, přání lidí a lidským i materiálním zdrojům.

Princip cyklického opakování
Plánování sociálních služeb tvoří spirálu, v níž se fáze, témata a mnohé problémy cyklicky opakují a je nutné se jimi opětovně zabývat na nové vývojové úrovni.

Princip kompetence účastníků
V řízení plánování sociálních služeb musí být profesionalita, kompetentní lidé s jasnými zodpovědnostmi a pozicí. Demokratické spolupráci, efektivní rozpravě, uzavírání dohod účinně napomáhá dobrá koordinace, mediace, koučování a řízení, stejně jako dovednost budovat týmy, projektově řídit a plánovat.

Princip přímé úměry
Kvalitně probíhající proces plánování je pro oblast stejně přínosný jako vlastní plán. Kvalita výstupů plánování je přímo úměrná kvalitě jeho průběhu.

frame-scrollup