Zpráva

Slovníček základních pojmů oblasti prevence kriminality

Pro lepší orientaci v problematice prevence kriminality jsou zde uvedeny některé vybrané pojmy, které se v souvislosti s problematikou prevence kriminality používají

A. Úrovně preventivních aktivit

Primární prevence

Primární prevence je zaměřena na širokou veřejnost a zahrnuje především výchovné, vzdělávací, volnočasové, osvětové a poradenské aktivity. Těžiště primární prevence spočívá v rodinách, ve školách a v lokálních společenstvích.

Dále ještě bývá rozlišována:

  • Nespecifická primární prevence – je zaměřena na celou sledovanou populaci. Zvláštní pozornost je zaměřena na pozitivní ovlivňování zejména dětí a mládeže (podpora žádoucích forem chování, účelného využívání volného času, možnosti sportovního vyžití apod.).
  • Specifická primární prevence – je adresována osobám, které jsou ohroženy a u nichž je vyšší pravděpodobnost, že dojde k nežádoucím projevům chování. Proto je jim poskytována specifická péče zaměřená proti konkrétnímu riziku.
  • Indikovaná primární prevence (někdy chápána jako synonymum pro sekundární prevenci) – je adresována jedincům, u nichž již propukly nežádoucí projevy. Její snahou je proto minimalizovat recidivu a další možné negativní dopady.

Sekundární prevence

Sekundární prevence je zaměřená na rizikové jedince a skupiny osob, u nichž je zvýšená pravděpodobnost, že se stanou pachateli nebo oběťmi trestné činnosti, proto je jim věnována specializovaná pomoc. Dále se sekundární prevence vztahuje na sociálně patologické jevy (např. drogové a alkoholové závislosti, záškoláctví, gamblerství, vandalismus, interetnické konflikty, dlouhodobá nezaměstnanost) a příčiny kriminogenních situací.

Terciární prevence

Terciární prevence se zaměřuje na resocializaci kriminálně narušených osob, které se již dopustily protiprávního jednání nebo na rizikové lokality. Jejím cílem je udržet dosažené výsledky předchozích intervencí a rekonstruovat nefunkční sociální prostředí.

B. Struktura preventivních aktivit

Sociální prevence

Sociální prevence zahrnuje vytváření aktivit zaměřených na změnu nepříznivých společenských a ekonomických podmínek prostředí, které produkují páchání trestné činnosti.

Sociální prevence je součástí sociální politiky. Efektivita sociální prevence je obtížně statisticky či ekonomicky měřitelná, lze na ni jen usuzovat, a to z hlediska odhadů sociálních perspektiv jedinců – objektů preventivního působení.

Situační prevence

Situační prevence má za cíl snižování příležitostí a podnětů k páchání trestné činnosti, maximalizaci rizika dopadení pachatelů a minimalizaci prospěchu z trestné činnosti.

Opatření situační prevence mívají charakter organizačních a technických opatření ve všech variantách a jsou využívána především v případech kriminality páchané na veřejných prostranstvích, při páchání majetkové kriminality a při vytváření bezpečných zón a bezpečného bydlení. Úspěšnost situační prevence je vysoká, je však podmíněna adekvátní volbou opatření a finančními a personálními prostředky do ní vložených.

Informační prevence

Informační prevence zahrnuje zprostředkování informací o bezpečnostní situaci na daném území a o účinných formách obrany před trestnou činností. Informační prevence může mít podobu skupinového i individuálního zdravotního, psychologického nebo právního poradenství, osvětové kampaně, tréninku v obranných strategiích a propagaci technických možností ochrany před trestnou činností. Z hlediska posouzení efektivity informačních a osvětových opatření dokazují nejrůznější viktimologické výzkumy (výzkumy zaměřené na cílovou skupinu obětí trestných činů), že se jedná o jednu z nejefektivnějších metod prevence.

Delikvence

Kromě kriminality je užíván také pojem delikvence, který se v obecném významu pojí s mírnějším porušováním zákonných nebo morálních společenských norem a zahrnuje i činy a přestupky, které nejsou jinak trestné, např. činy spáchané osobami mladšími 15 let.

Detenční ústav

Detenční ústav je zařízení pro ochrannou léčbu lidí, kteří páchají společensky vysoce nebezpečné trestné činy a současné mají psychiatrickou diagnózu. V ČR jsou tyto typy zařízení zřizovány od roku 2009.

Extremismus

Extremismus je krajní politický postoj obvykle klasifikovaný na škále od levicovosti po pravicovosti. Skupiny zastávající tyto postoje se pokoušejí řešit společenské problémy radikálně a nekompromisně, některé při tom překračují i hranici zákona.

Harm reduction

Harm reduction (dále jen "HR") představuje souhrn činností vedoucích ke snižování či minimalizaci poškození drogami u osob, které užívají nelegální drogy a nejsou motivováni k tomu, aby s užíváním přestali. Mezi hlavní úkony HR patří výměna použitého injekčního materiálu za sterilní a poskytování odborného sociálního poradenství.

Komunitní prevence

Komunitní prevence usiluje o změnu podmínek v obydlených oblastech, kde lidem hrozí vysoké riziko, že se zapojí do trestné činnosti nebo se stanou její obětí, a to např. z důvodu rozsáhlé deprivace nebo nedostatku soudržnosti v komunitě nebo kombinace jiných ekonomických a sociálních problémů.

Kriminalita

Kriminalita je souhrn trestných činů spáchaných na určitém území za určité období. Ze sociologického hlediska je její vymezení širší – může zahrnovat i jevy, které jsou pro společnost velmi škodlivé, ale jejichž skutková podstata není uvedena ve zvláštní části trestního zákona. Kriminalita se dělí na latentní – tzn. kriminalitu neregistrovanou, nezjištěnou a nikde nenahlášenou a zjevnou – tzn. kriminalitu, kterou vyšetřují orgány činné v trestním řízení.

Kriminogenní faktory

Kriminogenní faktory jsou rizikové činitele, které vyvolávají, usnadňují nebo podporují páchání trestných činů. Rozlišujeme kriminogenní faktory objektivní (např. politika, ekonomika, státní správa a samospráva, kultura) a subjektivní (souvisící se strukturou osobnosti jedince).

Penologie

Penologie se zabývá kriminálním chováním lidí, je vědou o trestání, o výkonu trestu a jeho účincích.

Prevence

Prevence zahrnuje soubor opatření, které se snaží předcházet vzniku a rozvoji vlivům, u kterých jde o zabránění vzniku a šíření jevu a jeho negativních dopadů. Jde tedy o systémové působení na podstatu, příčiny a podmínky vzniku nežádoucího jevu.

Prevence kriminality

Prevence kriminality zahrnuje soubor nerepresivních opatření vyvíjených státními, veřejnoprávními a soukromoprávními subjekty, které směřují k předcházení páchání kriminality, včetně zmírňování obav z ní, ke snižování rizika výskytu trestných činů i jejich škodlivých důsledků pro jednotlivce a společnost. Prevence kriminality se snaží působit na různorodé příčiny kriminality, prosazování práva a trestní sankce jsou v této souvislosti ponechávány stranou, navzdory jejich potenciálně preventivním účinkům. Prevence kriminality úzce souvisí s prevencí dalších sociálně patologických jevů (např. závislost na návykových látkách, šikana, záškoláctví, domácí násilí, krádeže a další trestná činnost, aj.).

Prevence viktimnosti a pomoc obětem trestných činů

Prevence viktimnosti a pomoc obětem trestných činů je založena na konceptech bezpečného chování, diferencovaného s ohledem na různé kriminální situace a psychickou připravenost ohrožených osob. Probíhá prostřednictvím zprostředkování informací o bezpečnostní situaci, o účinných formách obrany před trestnou činností, cílem je zapojování občanů do aktivního způsobu zvyšování vlastní bezpečnosti i bezpečí svého okolí, lze ji tedy zahrnout pod informační prevenci.

Protispolečenská činnost

Dalším termínem užívaným v souvislosti s porušováním norem je protispolečenská činnost, což je nejširší pojem, který zahrnuje kriminalitu, delikvenci i další negativní společenské jevy.

Restorativní justice

Cílem restorativní justice je posílit pachatelův pocit odpovědnosti za spáchaný čin a přimět ho, aby co nerychleji a nejpřiměřeněji kompenzoval způsobenou škodu přímo poškozenému (oběti).

Sociálně vyloučená lokalita

Za sociálně vyloučenou lokalitu považujeme územně vymezenou oblast, kde dochází ke koncentraci osob ohrožených sociálním vyloučením.

Streetwork

Streetwork je označení pro terénní sociální práci s rizikovými jednotlivci nebo skupinami, vykonávaná v jejich přirozeném prostředí.

Systém včasné intervence

Cílem systému včasné intervence je zlepšení spolupráce institucí, do jejichž působnosti patří péče o děti a mládež ohrožené delikvencí (orgány sociálně právní ochrany dětí, soudy, lékař, škola, policie aj.) a to zejména za účelem rychlé výměny potřebných informací, umožňující nalezení cíleného řešení konkrétních případů.

Trestný čin

Trestný čin (dále jen "TČ") představuje počínání nebezpečné pro společnost, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"). K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li zákon výslovně u některých druhů trestných činů, že postačí i zavinění z nedbalosti. V trestním zákoně je uvedeno téměř 200 druhů trestných činů (např. TČ proti životu a zdraví, TČ proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, TČ proti majetku, TČ hospodářské, TČ proti životnímu prostředí a další).

Viktimizace

Tento termín se používá k označení procesu, kdy se člověk stane obětí trestného činu. Rozlišuje se primární viktimizace, kterou se míní bezprostřední účinky trestného činu na oběť. V souvislosti s projednáváním trestného skutku orgány činnými v trestním řízení a před soudem, kdy může být oběť vystavena necitlivému zacházení, se někdy užívá také pojem sekundární viktimizace.

frame-scrollup