Zpráva

Triáda v procesu plánování rozvoje sociálních služeb

Nezbytným předpokladem úspěšnosti procesu plánování sociálních služeb je úzká spolupráce tzv. triády, tedy zástupce zadavatelů (politická rovina), poskytovatelů (odborná rovina) a uživatelů (uživatelská rovina) sociálních služeb, ale i veřejnosti při tvorbě plánu, vyjednávání o budoucí podobě služeb a realizaci konkrétních kroků.
Je třeba si ale uvědomit, že každá strana triády – i když jde v procesu plánování o spolupráci, konsenzus a pochopení – vstupuje do procesu s jiným očekáváním:
Zadavatel chce mít spokojené občany za co nejméně vynaložených prostředků ze svého rozpočtu.
Poskytovatel chce mít jistotu a finanční zajištění pro svoji činnost.
Uživatel chce mít pestrou nabídku kvalitních služeb za co nejmenšího finančního přispění ze své strany.

Situaci si můžeme představit jako trojúhelník či triangl:

1. Zadavatel sociálních služeb je odpovědný za zajištění sociálních služeb na příslušném území. Zadavateli služeb jsou především obce a kraje a volbami pověření zastupitelé – nesou hlavní odpovědnost za kvalitu a dostupnost sociálních služeb. Zadavatelé služby platí, zřizují, zadávají, organizují a dělají na ně výběrová řízení. Mají legitimní moc vzešlou z demokratických voleb. Rozhodováním o návrzích vzešlých z procesu plánování rozvoje sociálních služeb jim dávají politickou legitimitu. Cílem zadavatelů je nakoupit občanům potřebné služby co nejkvalitnější a co nejlevněji – k tomu potřebují znát standardy kvality sociálních služeb, zdroje svého regionu, demografii, statistická data apod. Nejdůležitější úkol zadavatelů je zadávat "politickou zakázku" – aktivně vytvářet a podporovat příznivou atmosféru k realizaci plánování sociálních služeb. V optimálním případě je zadavatel více finanční manažer než zřizovatel sociálních služeb.

Je velmi důležité, aby obec/kraj usnesením zastupitelstva deklarovala své odhodlání rozvíjet sociální služby, které se tak stane projevem politické vůle v obci/kraji a zároveň potvrzením legitimity plánování rozvoje sociálních služeb.

Obec nebo kraj jako zadavatel zejména:

  • vytváří příležitosti pro dlouhodobé zapojování a spolupráci občanů;
  • je aktivní v rozšiřování řady metod řízení a plánování sociálních služeb a jejich koordinace s ostatními veřejnými službami;
  • podporuje spoluúčast občanů na rozhodovacím procesu o sociálních službách;
  • zveřejňuje od prvopočátku srozumitelnou a dostupnou formou všechny podstatné informace o procesu i výsledcích plánování rozvoje sociálních služeb;
  • respektuje při svém rozhodování o sociálních službách cíle a priority stanovené v Plánu rozvoje sociálních služeb;
  • stanoví jasná pravidla financování sociálních služeb, které odpovídají prioritám plánování rozvoje sociálních služeb.

2. Poskytovatel sociálních služeb je subjekt, který služby poskytuje a nabízí. Jedná se např. o nestátní neziskové organizace, organizace zřízené obcí, krajem či státem. Poskytovatelé jsou ti, kdo služby provozují, prodávají a uskutečňují. Mezi poskytovatele také zahrnujeme osoby pečující o své příbuzné a blízké (ačkoli jsou částečně též uživateli služeb). Všichni poskytovatelé mají při procesu plánování rovné postavení. Jejich cíle a záměry mají stejnou váhu.

Poskytovatelé vědí, jak služby fungují, a znají systémové i provozní záležitosti. Dokáží popsat stávající poptávku i předpokládané trendy a obecně se v celé problematice dobře orientují.

Poskytovatelé vytvářejí plány či projekty na zachování a rozšiřování svých zařízení, pracovních míst a služeb, které poskytují. Cílem poskytovatelů je udržet a rozvíjet svoje zařízení. Opírají se přitom o vlastní průzkumy potřebnosti svých služeb a spokojenost svých klientů. Poskytovatelé soutěží na trhu o získání prostředků na udržení své existence především cenou a kvalitou služeb, které nabízejí. Poskytovatelé obvykle sledují moderní trendy ve vývoji sociálních služeb, zvládají moderní metody řízení organizace a řízení kvality, dokáží vzájemně (i mezisektorově) velmi dobře spolupracovat – vědí, že spolupracující síť je silnější než osamocená organizace, dokáží vytvářet lobbyistické skupiny k prosazování vlastních zájmů a především nestátní organizace se často dokáží velmi pružně přizpůsobit změně poptávky. Poskytovatelé obvykle mají velmi dobrý přehled o finančních zdrojích na poskytování sociálních služeb. Mohou tedy přinést do místního systému sociálních služeb další finanční zdroje.

Co získá uživatel a poskytovatel, zapojí-li se do procesu plánování rozvoje sociálních služeb?

  • Možnost podílet se na utváření celkového systému sociálních služeb;
  • Příležitost prosazovat vlastní zájmy a cíle;
  • Příležitost k navázání nové spolupráce;
  • Informace o aktivitách, potřebách a trendech v oblasti sociálních služeb.

3. Uživatelem sociálních služeb se rozumí osoba, které jsou poskytovány sociální služby z důvodu její nepříznivé sociální situace. Cílem uživatelů je vést plnohodnotný a spokojený život k jehož dosažení potřebují služby, které jsou fyzicky i finančně dostupné, jsou kvalitní a jsou poskytovány s respektem k důstojnosti a jedinečnosti každého člověka.

Cíle a záměry uživatelů mají v procesu plánování stejnou váhu jako cíle a záměry zadavatelů a poskytovatelů.

Pokud by nebylo uživatelů, nebyli by zadavatelé ani poskytovatelé sociálních služeb. Na zapojování uživatelů je nutné klást od počátku procesu největší důraz, protože jsou nedůležitějšími účastníky tohoto procesu. V procesu plánování mají uživatelé jedinečnou, nezastupitelnou a nenahraditelnou roli. Především oni mohou poskytnout důležité informace o kvalitě sociálních služeb, vyjádřit svůj pohled, zviditelnit své zájmy, přímo se vyslovit k tomu, co vnímají jako nejlepší a nejpotřebnější, a spolupodílet se tak na utváření podoby sociálních služeb.. Bez jejich účasti nelze hodnotit efektivitu sociálních služeb.

Uživatelé také mají ohromný potenciál ke svépomoci, která může v mnoha případech velmi vhodně uspokojovat nově vznikající potřeby a doplňovat mezery ve stávající nabídce služeb. Bez aktivní spolupráce uživatelů si nelze představit žádný systém, pro průběžný sběr informací o nově vznikajících potřebách.

4. Širokou veřejností rozumíme všechny ostatní zájemce, kterým nejsou sociální služby a jejich fungování a poskytování lhostejné a jsou schopni aktivně přispět k vytvoření plánu a jeho realizaci.

Je vhodné připomenout, že každý občan je potenciálním uživatelem sociálních služeb. Veřejnost může doplnit zcela nové náměty a potřeby, které se v pracovních strukturách neobjeví a může také podpořit přijetí změn v místním systému sociálních služeb. Veřejnost je nutné o plánovacím procesu informovat a zapojovat do něj. Zapojováním veřejnosti můžeme získat nové spolupracovníky, nápady i zdroje. Zapojení veřejnosti je základem pro transparentnost celého plánování.

5. Další organizace: Při přípravě plánování rozvoje sociálních služeb jsou osloveny a vyzvány ke spolupráci místní organizace i zájmové skupiny, kterých se poskytování sociálních služeb dotýká (např. veřejné instituce, nemocnice, úřad práce, školy, NNO, policie), ale také občanské iniciativy, etnické skupiny včetně skupin, se kterými je obtížná komunikace. Čím vyšší je míra zapojení dalších organizací, která se liší podle jejich dalšího podílu na naplňování priorit a cílů v procesu plánování rozvoje sociálních služeb, tím vyšší je efektivita tohoto procesu plánování.

frame-scrollup